Blog
V koronaradě 2 jsme si vysvětlili, že současný stav v ČR a jinde ve světě nelze vyložit tak, že by bylo potřeba paušálně zrušit všechny budoucí zájezdy a stejně tak je potřeba přistupovat k právu zákazníka na odstoupení od smlouvy bez povinnosti platit storno. V koronoradě 3 jsme si řekli, že dohoda o přesunutí zájezdu na jiný budoucí termín může být naopak ideálním řešení sporných situací.
Nikdo si to nepřeje, ale co když květnové, červnové nebo ani další zájezdy z objektivních příčin nebude možné realizovat? Cestovka je v takovém případě bude muset zrušit a vrátit zákazníkům peníze. Co ale ti zákazníci, kteří už v březnu měli obavy a raději od smlouvy odstoupili a cestovka od nich vybrala storno. Vrátit nebo nevrátit?
Ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o zájezdu na tuto situaci nepamatují. Odpověď lze ale nalézt, a sice v právní úpravě bezdůvodného obohacení. Bezdůvodným obohacením je i tzv. protiprávní užití cizí hodnoty, o kterém se ve starém občanském zákoníku hovořilo jako o majetkovém prospěchu získaném z nepoctivých zdrojů. Nepoctivým zdrojem neboli protiprávním užitím se rozumí rovněž získání prospěchu spekulací nebo činností, která ačkoli není trestná, je v rozporu s dobrými mravy. Bude na rozhodnutí soudu v konkrétním případě, zda posoudí ponechání si storna cestovní kanceláří v konkrétním případě jako nemorální. Věříme, že budou situace, kdy tomu tak může být, ale také plno situací opačných. Jakékoli soudní rozhodnutí, které by se vztahovalo k cestovkám a navíc k době pandemie zatím chybí.
Současně se domníváme, že koronavirová situace je odlišná od situací běžných, kdy zákazník z jakéhokoli důvodu, byť zdravotního, od zájezdu odstoupí, a ten se nakonec nekoná. V těchto situacích podle našeho názoru cestovka dřívější storna řešit nemusí.
