Blog
Na společnou domovní chodbu věci neodkládejte, zasahujete tím do vlastnického práva ostatních
V případě, že vám společná chodba domu slouží jako odkladiště věcí, které nechcete mít u sebe v bytě, omezujete tím právo ostatních obyvatel domu. Vyplývá to z rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil povinnost žalovaného vlastníka bytové jednotky zdržet se umísťování jakýchkoliv věcí na společné chodbě.
Pokud vám je váš byt těsný a přemýšlíte, že byste třeba sportovní vybavení, koš, židli, krabici s dekoracemi, nebo nefunkční spotřebiče odložili na chodbu nebo do jiných společných prostor, které nejsou k odkládání věcí určeny, dejte si raději pozor. V případě nespokojenosti SVJ nebo někoho z vašich sousedů totiž může situace eskalovat až k soudnímu sporu, ve kterém vám soud uloží, abyste všechny věci odklidili, a navíc budete muset zaplatit protistraně náklady právního zastoupení. Víme to, protože jsme právě v takovém sporu úspěšně zastoupili žalobce.
Žalobce nebyl dlouhodobě spokojen s tím, že jeho soused na společnou chodbu umisťoval použité oblečení, obuv, tašky, botník, sportovní vybavení a další předměty určené především ke sportovní činnosti. Protože vzájemná domluva se nezdařila, nezbylo žalobci než se svého práva na prázdnou chodbu domáhat soudně. Žalobce se svou žalobou postupně uspěl u Obvodního i u Městského soudu v Praze. "Společné prostory neslouží ke skladování věcí vlastníků jednotek, které slouží jejich osobní potřebě, jejich sportovním aktivitám apod., a které by tedy měly být umístěny v bytové jednotce nebo v místě k tomu určeném jako např. sklep, kočárkárna a kolárna", shodly se oba soudy. Uvedený požadavek vyplývá nejen z občanského zákoníku, ale zejména z vnitřních předpisů SVJ, nebo z domovního řádu, který se v našem konkrétním případě odvolával také na potřebu zajistit chráněnou únikovou cestu v případě požáru apod. Společné prostory mají sloužit především ke vstupu do jednotky, všem obyvatelům, a žádný z vlastníků si nemůže osobovat právo na užívání určité části pro sebe či si přisvojovat více práv, než mu náleží. Skutečnost, že je odkládání věcí ve vašem domě běžnou praxí, na tom nic nemění.
Žalovaný se v našem souzeném případě bránil také tím, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, protože neměl souhlas většiny ostatních vlastníků bytových jednotek v domě. I v tomto bodě jsme ovšem uspěli. Soud konstatoval, že pokud se spor netýká všech společných prostor v domě, ale žalobce se domáhá ochrany proti zásahům do svého vlastnického a spoluvlastnického práva jen ve vztahu ke konkrétnímu společnému prostoru užívanému především spornými stranami, může tak činit bez souhlasu většiny ostatních vlastníků bytových jednotek v domě. Jedná se pak o specifický sousedský spor, jehož řešení nespadá do kompetence SVJ, případně správce.
Rozsudek v naší věci již nabyl právní moci. Věci žalovaného ale ještě ze společné chodby odstraněny nebyly. Čeká nás tedy pravděpodobně exekuce, která může být v tomto případě docela zábavná. Sledujte nás a jistě se brzy dozvíte, zda se příběh podařilo dotáhnout.
Máte věci na společně chodbě? Schovejte je. Máte souseda, který si z chodby dělá skladiště a na domluvu to nevypadá? Kontaktuje nás.
Další články:
Jasper Brinkman
Jasper Brinkman
„Po ničivém požáru hotelu v Praze nás zastupovala advokátní kancelář Holubová advokáti pod vedením advokátky Kláry Dvořákové. Mezi poškozenými bylo hodně členů naší početné rodiny. Advokátka se skvěle orientovala ve složitých mezinárodních zákonech o pojištění i odškodnění a hájila naše práva.
Rád bych ocenil velké úsilí, které musela kancelář vynaložit, aby za mimořádně obtížných okolností dovedla náš případ k úspěšnému odškodnění.
“
Stewards, paní Eva
Stewards, paní Eva
„Návštěva u dcery v Londýně obrátila paní Evě život vzhůru nohama. Na přechod vkročila podle svých slov na zelenou, ale srazilo ji auto. Následovala dlouhá léčba. Ač je paní Eva velmi statečná, zlomeniny v oblasti pánve, s tím spojená omezení a bolestivost jí patrně zůstanou až do konce života. K tomu se přidává pravidelná bolest hlavy a poruchy soustředění.
Paní Eva se na nás obrátila prostřednictvím organizace, která jí přechodně pomáhala zvládat těžkou životní situaci. V té době byla bez prostředků, pouze na doplatcích do životního minima. Pomoct jsme jí mohli díky tomu, že se specializujeme na náhradu škody a zároveň máme kontakty na prověřené kolegy v zahraničí.
Na tomto případu jsme spolupracovali s britskou advokátní kanceláří Stewarts. Advokátky Klára Dvořáková a Rebecca Huxford pomohly paní Evě s dokumentací celého případu, s vysvětlením jejích možností i s tím, jaké jsou rozdíly mezi českým a britským systémem úhrady zdravotní péče nebo sociálních dávek.
V řádu pár měsíců se díky profesionální spolupráci mezi oběmi kancelářemi podařilo dosáhnout nabídky odškodnění od pojišťovny ve výši zhruba sedmi milionů korun. Toto vyrovnání klientka přijala, protože nechtěla věc podávat k soudu v Británii.
Klientce jsme následně pomohli i se souvisejícími daňovými otázkami, přičemž jsme oslovili poradenskou daňovou kancelář auditone, která zajistila i podání daňového přiznání, neboť náhrada ušlého příjmu podléhá dani, na rozdíl od většiny náhrad za újmu na zdraví.
Podle slov paní Evy pro ni zatím nikdo tolik neudělal.
To, že jsme mohli pomoct paní Evě, dává naší práci smysl a přináší nám velkou radost a jsme velmi rádi, že i díky našemu dlouholetému aktivnímu působení v mezinárodní profesní organizaci PEOPIL můžeme na takových případech spolupracovat.
“