Blog
Koronavirus dal vzniknout mnoha novým online obchodníkům. Často jde o drobné prodejce a jedním z cílů přechodu na online je fungovat účelně a úsporně. Ušetřit lze i v nákladech na telefon, a proto je legitimní se ptát, zda online prodejce musí mít vůbec telefonní linku, a pokud ji má, zda ji musí sdělovat svým zákazníkům. Přesně těmito otázkami se v nedávném rozsudku ve věci EIS zabýval Soudní dvůr Evropské unie. Právní otázka vznikla ze sporu mezi dvěma online prodejci erotických pomůcek.
Obchodník, který nabízí a prodává zboží a služby distančně, je obecně povinen poskytnout všem spotřebitelům k dispozici komunikační prostředek, který jim umožní urychleně jej kontaktovat a efektivně s ním komunikovat.
Na druhou stranu, Soudní dvůr Evropské unie již v minulosti uvedl, že obchodník nemá povinnost zavést telefonní linku, jen proto, aby jej spotřebitelé mohli kontaktovat. Povinnost dát spotřebiteli za všech okolností k dispozici telefonní číslo, by podle Soudního dvora byla nepřiměřená, a to zejména v kontextu fungování malých podniků, které mohou usilovat o snížení svých provozních nákladů organizováním prodeje nebo poskytováním služeb na dálku nebo mimo obchodní prostory.
Ani pokud obchodník telefonní linku má, ale nepoužívá ji k uzavření smlouvy se spotřebitelem, nýbrž pouze pro účely správy ostatních aspektů činnosti svého podniku, není v zásadě povinen sdělit spotřebiteli číslo přidělené této telefonní lince.
