Blog
Nedávno jsme informovali o prvním rozsudku týkajícím se odstoupení od smlouvy o zájezdu z důvodu koronaviru, který byl rozhodnut ve prospěch zákazníka. Nyní máme další, který je ve prospěch cestovní kanceláře. V rozsudku je uvedeno, že zákazník musí zaplatit dohodnutý storno poplatek v případě, že odstoupí od smlouvy o zájezdu tři měsíce před zahájením zájezdu i když se zájezd z důvodu koronaviru nakonec neuskutečnil.
V lednu roku 2020 si žalobkyně, tedy zákaznice, u cestovní kanceláře koupila zájezd ve formě plavby pro celou rodinu. Žalobkyně navíc také uzavřela pojištění pro případ storna. Plavba měla být zahájena koncem června, zákazníce však od smlouvy už začátkem dubna 2020 odstoupila a poté požadovala vrácení všech peněz. Cestovní kancelář to odmítla.
Žalobkyně tvrdila, že ve chvíli, kdy od smlouvy odstoupila se už dalo předvídat, že se plavba z důvodu koronavirové epidemie neuskuteční. Upozorňovala na to, že cestovní kancelář skutečně na konci dubna zájezd zrušila. Také tvrdila, že vzhledem k celosvětovému omezení cestování ani nebyl do některých zemí umožněn vstup. Žalovaná, tedy cestovní kancelář, naopak trvala na svém nároku na storno ve výši 20% z ceny zájezdu. Soud rozhodl, že cestovní kancelář je v právu a nemusí peníze vracet.
Proč se soud postavil v tomto případě na stranu cestovky? Zákazník obecně může kdykoli odstoupit od smlouvy o zájezdu, ale musí zaplatit dohodnutý storno poplatek. Podle českého i německého občanského zákoníku to však neplatí v případě, že v cílové destinace nastanou nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu.
Soud uvedl, že samotná existence koronavirové epidemie nestačí k tomu, aby se mohlo odstoupit od smlouvy bez zaplacení storno poplatku. Musí být předem jasné, že ze strany cestovní kanceláře, respektive jejích dodavatelů, dojde k závažnému porušení smlouvy o zájezdu. Jestliže k okamžiku odstoupení na to usuzovat nelze, je důvodné účtovat storno. Skutečnost, že se následně okolností změní na tom nic nezmění. Při opačném výkladu by se měnila právní kvalifikace odstoupení v čase, což nelze připustit.
Omezení cestování bylo zpočátku pouze dočasné. V době odstoupení od smlouvy neexistovala žádná varování či omezení. Soud rozhodl: „Protože v dubnu nebylo možné určit, zda se plavba za tři měsíce uskuteční, zákazník by měl zaplatit storno poplatek.“
Ve věci rozhodl AG München a rozsudek ještě není pravomocný.
