První pravomocný rozsudek k odstoupení od zájezdu v souvislosti s koronavirem

Příběh začal na konci roku 2019, když si zákazník zakoupil zájezd na ostrov Ischia v Itálii. Zájezd měl začínat 14. 4. 2020 odletem z Hamburku do Neapole. Dne 7. 3. 2020 odstoupil zákazník od smlouvy o zájezdu a v dopise adresovaném cestovní kanceláři uvedl: „Z důvodů mimořádných okolností v Itálii a mojí nemoci…bych chtěl stornovat zájezd. Z důvodů současné situace prosím o shovívavost a o prominutí stornopoplatků (25%).“ Cestovní kancelář však stornopoplatek účtovala a zákazník se bránil podáním žaloby. Soud v konkrétním případě dal za pravdu zákazníkovi a dovodil povinnost cestovní kanceláře vrátit celou zaplacenou cenu zájezdu. Podstatné jsou ale následující úvahy soudy, které jej k rozhodnutí vedly.

Zaprvé, doporučení Ministerstva zahraničních věcí (MZV) necestovat do určité destinace podle soudu není nutnou podmínkou pro odstoupení bez placení storna. Jedná se jen o vodítko. Je třeba přihlížet i k ostatním okolnostem, např. skutečnosti, že v Itálii bylo v té době rozhodnuto o čtrnáctidenním zavření škol a byla přijata opatření týkající se omezení školení a kongresů pro zdravotnický personál. V konkrétním případě v době odstoupení od smlouvy nevydalo německé MZV doporučení necestovat do oblasti Neapole, kam zájezd směřoval.

Zadruhé, odstoupení zákazníka nesmí být předčasné. Ke dni odstoupení od smlouvy musí existovat alespoň 25% pravděpodobnost, že se mimořádné okolnosti budou vyskytovat ke dni konání zájezdu. Tato pravděpodobnost se posuzuje individuálně případ od případu. Obecně však platí, že čím dříve spotřebitel odstoupí, tím je pravděpodobnost mimořádné okolnosti nižší. Německá odborná literatura uvádí, že čtyři týdny před odjezdem už zpravidla nebude odstoupení předčasné, tedy bude možné posoudit, zda existuje alespoň 25% pravděpodobnost mimořádné okolnosti v době konání zájezdu.

Zatřetí, je nerozhodné, zda se po odstoupení zákazníka zájezd uskuteční nebo nikoliv. I kdyby byl posléze zrušen samotnou cestovní kanceláří, neznamená to automatický nárok zákazníka na vrácení zaplaceného storna.

Začtvrté, 25% pravděpodobnost výskytu mimořádné okolnosti v době zahájení zájezdu dokazuje zákazník. Nicméně tento požadavek nesmí být vykládán příliš přísně v jeho neprospěch.

Rozsudek vydal Okresní soud ve Frankurtu nad Mohanem. Jedná se tedy o posouzení sporu mezi německou cestovní kanceláří a německým klientem. Směrnice 2015/2302 o zájezdech a spojených cestovních službách, ze které regulace zájezdů vychází, je však stejná pro všechny členské státy EU a její výklad by měl být jednotný. Proto je tento rozsudek důležitý také pro české cestovní kanceláře a jejich klienty.