Nevyužití práva na odstoupení od smlouvy o zájezdu jde k tíži zákazníka

Jestliže má zákazník právo odstoupit od smlouvy o zájezdu a nevyužije jej, pak stav, že zákazník zbytečně zaplatil cenu zájezdu, který nevyužil, se odvinul od jeho rozhodnutí zájezdu se nezúčastnit, ačkoliv na to měl podle stále trvající smlouvy právo. Podle Nejvyššího soudu proto z právního pohledu tento zákazník nemá právo na náhradu tvrzené škody.

Zákazníci cestovní kanceláře požadovali náhradu škody, kterou podle jejich mínění představovala zaplacená cena zájezdu, který neabsolvovali, takže náklady na zájezd vynaložili zbytečně. Proč zákazníci na zájezd nejeli?

Zákazníci uzavřeli smlouvu o zájezdu, podle níž zaplatili 143 017,38 Kč na osobu a měli se zúčastnit zájezdu CK do JAR, Lesotha, Svazijska a Madagaskaru. V rámci informací, zaslaných zákazníkům před konáním zájezdu, upozornila CK zákazníky na výskyt malárie v zemích, které mají navštívit, doporučila jim preventivně brát antimalarika, nechat se očkovat proti žloutence typu A a zkontrolovat očkování proti tetanu. Na internetových stránkách MZV bylo uveřejněno upozornění pro turisty o zvýšeném riziku nákazy dýmějovým morem na Madagaskaru, které bylo později aktualizováno informací o rapidním navýšení počtu onemocnění a výskytu plicní formy moru. Dýmějovým morem na Madagaskaru každoročně onemocní kolem 200 osob, od 23. 8. 2017 nabyl výskyt tohoto onemocnění včetně jeho plicní formy rozsahu epidemie. Zákazníci tyto skutečnosti zjistili asi dva až tři týdny před odletem na zájezd, dotázali se CK, jak bude nastalou situaci řešit, a poukázali na to, že je CK o výskytu dýmějového moru neinformovala, ačkoli MZV na svých stránkách upozornilo na dýmějový mor na Madagaskaru už v lednu 2017. CK zákazníkům sdělila, že mor se na Madagaskaru vyskytuje trvale a při dodržení hygienických opatření nepředstavuje pro turisty nebezpečí. Nabídla mu za příplatek možnost úpravy trasy zájezdu s vynecháním Madagaskaru. Zákazníci změnu zájezdu neakceptovali, od smlouvy neodstoupili, na zájezd neodcestovali a posléze požadovali náhradu škody ve výši zaplacené ceny zájezdu.

Jak je z popisu skutkových okolností zřejmé, případ byl zajímavý z hlediska (ne)existence povinnosti pořadatele zájezdu informovat zákazníka o zdravotních rizicích dané destinace. Protože okresní a odvolací soud měly odlišný názor na existenci této povinnosti, dostal se případ až k Nejvyššímu soudu. Ten se ovšem touto jistě zajímavou otázkou, kterou rádi rozebereme v některém z dalších článku, vůbec nezabýval a shodil případ zjednodušeně z „formálních“ důvodů, když v podstatě řekl: „Nemohla ti vzniknout škoda, protože zákon ti dává možnosti, jak se ve vzniklé situaci bránit, ale ty jsi je nevyužil. Kdybys totiž možnosti využil a od smlouvy odstoupil, cestovní kancelář by ti musela vrátit zaplacenou cenu zájezdu a škoda by ti nevznikla.“ Popsaný případ krásně dokumentuje, jak je důležité, zda klient postupuje formálně podle litery zákona. Podle Nejvyššího soudu dokonce bezprostřední příčinou škody, spočívající v tom, že za cenu zájezdu zákaznici neobdrželi protiplnění, se stala okolnost přičitatelná zákazníkům, a to rezignování na logický a řádný postup ukončení smluvního vztahu s nárokem na vrácení ceny zájezdu.

Řešíte případy, kdy zákazníci neodjedou na zájezd, aniž by odstoupili od smlouvy o zájezdu nebo si nejste jisti, zda platně odstoupili od smlouvy? Rádi Vám s nimi pomůžeme.