Německý ústavní soud rozhodl ve věci zákazu shromažďování

Správní orgán nesprávně předpokládal, že nařízení vlády Hesenska o boji proti koronaviru ze dne 14. března 2020 obsahovalo obecný zákaz shromažďování více než dvou osob, které nepatřily do stejné domácnosti, a porušil tak svobodu shromažďování, která je také v Německu jedním ze základních práv.

Stěžovatel ohlásil několik shromáždění pod heslem „Posílení zdraví namísto oslabení základních práv – ochrana před viry, nikoli proti lidem“. Shromáždění byla plánována v termínech 14., 15., 16. a 17. dubna 2020, od 14:00 do 18:00, přičemž stěžovatel očekával přibližně 30 účastníků. V Gießenu na Berliner Platz bylo naplánováno dvouhodinové zahajovací shromáždění a následný průvod několika ulicemi. Vzhledem k šíření epidemie koronaviru byli účastníci shromáždění stěžovatelem informováni i o bezpečnostních opatřeních, která musela být v průběhu shromáždění dodržována. Účastníci shromáždění se v souladu s těmito opatřeními měli při shromážděních zdržovat pouze na vyznačených pozicích a při následných průvodech městem dodržovat minimální vzájemné vzdálenosti.

Správní orgán nařídil zákaz shromáždění na základě § 15 odst. 1 německého zákona o shromažďování. Při shromážděních je podle něj bezprostředně ohrožena veřejná bezpečnost a veřejný pořádek. Shromáždění by dle správního orgánu také porušila ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády státu Hesensko o boji proti koronaviru. Stěžovatel vznesl námitku. Jeho žádost u správního soudu byla neúspěšná, stejně jako u odvolacího orgánu, na který se obrátil stěžovatel následně.

Podle § 32 odst. 1 zákona o Spolkovém ústavním soudu může Spolkový ústavní soud prozatímně vyřešit situaci v případě sporu, pokud je to naléhavě nutné k odvrácení závažné újmy, k předcházení hrozícímu násilí nebo z jiného, pro veřejný zájem, důležitého důvodu.

Zákaz shromáždění zjevně porušuje základní právo stěžovatele podle čl. 8 německé ústavy. Článek 8 odst. 1 ústavy zaručuje všem Němcům právo shromažďovat se pokojně, bez zbraní a bez registrace či povolení. Podle čl. 8 odst. 2 ústavy může být toto právo na venkovní shromáždění omezeno pouze zákonem nebo na základě zákona. V každém případě nařízení vlády Hesenska o boji proti koronaviru neobsahuje obecný zákaz venkovních shromáždění více než dvou lidí, kteří nepatří do stejné domácnosti. Naproti tomu správní orgán předpokládal, že vláda Hesenska v rámci svého nařízení „chtěla také úmyslně zabránit veřejným shromážděním podle zákona o shromažďování“ a na základě tohoto výkladu správní orgán aplikoval obecný zákaz shromažďování více než dvou osob, které nepatří do téže domácnosti i na předmětná shromáždění.

Spolkový ústavní soud ve svém rozhodnutí konstatuje, že rozhodnutí správního orgánu v původním řízení neodpovídá ústavním požadavkům stanoveným v čl. 8 odst. 1 ústavy, protože správní orgán nerozhodl o slučitelnosti shromáždění s čl. 1 nařízení vlády Hesenska o boji proti koronaviru s náležitým ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu. Jelikož správní orgán ke konkrétním okolnostem tohoto případu dostatečně nepřihlédl, byl jeho postup shledán protiústavním.

Tisková zpráva a odkaz na rozhodnutí je zde.

Také český ústavní soud bude projednávat několik stížností ohledně zásahu do základních práv v souvislosti s nouzovým stavem, ale žádná zatím není rozhodnuta. Přehled je možné nalézt zde.