Blog

MVČR: Nic nahrazovat nebudeme, pandemie je zásahem vyšší moci, kterou krizový zákon nepředvídal

19. 2. 2021

Na podzim jsme podali za řadu cestovních kanceláří, cestovních agentur a také za jednu restauraci žádost o náhradu škody podle krizového zákona. Žádali jsme za klienty ušlý zisk, který jim vznikl následkem krizových opatření přijatých během první vlny epidemie. Čtyři měsíce jsme od státu, kromě potvrzení o převzetí žádostí, nedostali žádnou zprávu. Zlom nastal nyní, když jsme během jediného únorového týdne obdrželi odpověd na všechny podané žádosti. Stát klientům prostřednictvím Ministerstva vnitra vzkázal, že: „České republice nevznikla povinnost (avšak ani oprávnění) poskytnout žadateli jím požadované plnění a nahradit mu tvrzenou škodu." Tento závěr pro nás překvapivý nebyl a dalo by se říci, že jsme jej s klienty očekávali. Odůvodnění je však natolik do nebe volající, že jsme se rozhodli se o něj podělit se zainterestovanou veřejností.

Proč tedy stát nebude podnikatelům hradit škodu podle krizového zákona?

Zaprvé jsme se dozvěděli, že: „skutečným původcem případných škod nejsou jednotlivá krizová opatření, ale samotná globální pandemie nemoci covid-19, která zasáhla i Českou republiku. Pandemii jako takovou je nutno považovat za tzv. vyšší moc, jejíž dopady krizová opatření naopak zmírňují."

Zadruhé: "z okolností přijetí krizového zákona je zřejmé, že zákonodárce v době přijetí předmětné úpravy nepředpokládal, a ani nemohl předpokládat, epidemii takového rozsahu, jaká postihla Českou republiku v roce 2020."

Zatřetí: „[...] nezbývá než uzavřít, že zákonodárce mířil pouze na nahrazování těch věcných škod, které vznikly při provádění krizových opatření zaměřených vůči konkrétním subjektům, tedy při realizaci individuálních krizových opatření." Takovými dle Ministerstva vnitra krizová opatření vydaná státem v době nouzového stavu nejsou, protože jsem aktem „svého druhu".

A konečně jsme se dozvěděli, že stát považuje za „nejdůležitější prvek kompenzace materiální újmy nejen v podnikatelském sektoru systém vládou schválených nástrojů individuální pomoci. Nelze naopak k tomuto účelu využít ustanovení § 36 krizového zákona, neboť se jedná o speciální a úzce zaměřenou úpravu odpovědnostního vztahu."

Jinými slovy, stát nám řekl, že ať jste cestovka nebo agentura, ať se zabýváte incomingem nebo outgoingem, dětmi nebo seniory, ať jste restaurace na Staroměstském náměstí, nebo na konci světa, je to úplně jedno. Nikdo nedostane nic, protože na vyšší moc v podobě epidemie koronaviru nepomýšlel ani krizový zákon. Jeden by si samozřejmě mohl klást otázku, na co tedy stát při tvorbě krizového zákona pomýšlel.

Klienti i my nyní dáváme dohromady plán další akce. Nabízí se samozřejmě žaloba, se kterou jsme všichni, byť neradi, již od počátku počítali. Snad nikdo z našich klientů není spokojen s kompenzací v podobě dotačních programů neboli „vládou schválených nástrojů individuální pomoci“. Řada klientů na tyto nástroje ostatně vůbec nedosáhla.

Pokud jste se ocitli v obdobné situaci, neváhejte nás ke koordinaci dalšího postupu kontaktovat.