Blog
Jelikož závěry soudu jsou pro provoz cestovních kanceláří, horských průvodců a horských vůdců velice praktické a mohou potěšit v tom, že odpovědnost cestovní kanceláře i v případě zájezdu v náročném horském terénu má své meze, rozhodli jsme se Vám je přiblížit více. Závěry mají svou hodnotu i pro rozsah plnění povinnosti pomoci v nesnázích, kterou cestovní kanceláře vůči klientům mají.
V daném případě si klientka společně se svým manželem rezervovala u cestovní kanceláře šestidenní túru po horských vrcholech. Konkrétně šlo o přechod deseti čtyřtisícovek ve Wallisu včetně Signalkuppe 4.554 m. Nicméně, během zájezdu onemocněla - bolela ji hlava, přidal se kašel, horečka - a nebyla schopna nadále držet tempo se skupinou a v náročném výstupu pokračovat. Vyrozuměla o tom horského vůdce, který skupinu vedl. Ten odmítl její žádost, aby se předčasně vrátila celé zájezdová skupina a rovněž odmítl, aby byl pro klientku organizován přílet vrtulníku. Vůdce byl totiž přesvědčen, že stav klientky je natolik dobrý, že sama zvládne sestup od chaty Quintino-Sella normálkou. Toto řešení situace horský vůdce klientce doporučil a vysvětlil jí, jak se odtud dostat do výchozího bodu ve Švýcarku. Klientka se tak skutečně rozhodla sama pro návrat, který zahrnoval mnohahodinový sestup a dále cestu vlakem a osobním autem. Klientku na túře doprovázel také její manžel, který se ale rozhodl v cestě pokračovat se skupinou.
Klientka byla přesvědčena, že horský vůdce jednoznačně porušil svou povinnost, když jí nechal svému osudu a dle jejího vnímání situace jí neposkytl přiměřenou pomoc. Žalovaná cestovní kancelář naopak tvrdila, že zdravotní stav klientky nebyl takový, aby nemohla v túře pokračovat, navíc dokonce i manžel klientky upřednostnil v túře pokračovat a manželku dolů nedoprovodil. Podle horského vůdce tedy okolnosti nenasvědčovaly tomu, že by byl stav klientky natolik vážný, aby se sama nemohla vydat od chaty zpět.
Soud došel k závěru, že skutečnost, že se klientka z důvodu nemoci nemohla pro svůj zdravotní stav účastnit celé túry, není v odpovědnosti žalované cestovní kanceláře. Z toho důvodu cestovní kancelář není povinna klientce vrátit poměrnou část ceny zájezdu za nevyčerpané služby horského vůdce apod. Pokud jde o náklady, které klientce vznikly, když sama sestupovala a cestovala do výchozího bodu, soud konstatoval, že tyto náklady by klientce vznikly i pokud by klientka na svém sestupu byla doprovázena vůdcem. Účast nebo neúčast vůdce při sestupu tak v souvislosti se vznikem dodatečných nákladů nehraje žádnou roli. Cestovní kancelář tedy podle soudu není povinna kompenzovat klientku ani za tyto náklady. Soud také poznamenal, že neúčastí klientky na zbytku túry cestovní kancelář nic neušetřila, protože horský vůdce byl povinen plnit své úkoly směrem k ostatním členům zájezdu. Konečně soud seznal, že za daných okolností cestovní kancelář splnila svou povinnost pomoci v nesnázích, když horský vůdce naplánoval sestup od chaty Quintino-Sella a vybavil klientku informacemi.
Soud v předmětné věci tedy žalobu proti cestovní kanceláři zamítl jako nedůvodnou. Jedná se sice o německý rozsudek, ovšem vzhledem k omezenému počtu českých rozsudků na dané téma je potřeba s ním pracovat i v českém právním prostředí. Okolnosti každého případu je přesto potřeba posuzovat samostatně.
