Blog

Kdo odpovídá, když dítě z dětského domova někoho zraní?

8. 11. 2021

Když dítě z dětského domova na povolené vycházce zraní jiné dítě, kdo za to odpovídá?  Svěřenec dětského domova, dětský domov nebo oba dva? O tom rozhodoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. června 2021, sp. zn. 25 Cdo 3864/2020.


Jedenáctiletý chlapec byl umístěn do dětského domova kvůli absolutnímu nezájmu rodičů. Jako svěřenec dětského domova měl nárok na vycházky do okolí bez dohledu vychovatelů. Na jedné takové vycházce napadl jiné dítě, které nebylo z dětského domova, a způsobil mu tříštivou zlomeninu stehenní kosti s doživotními následky. Za to podalo poškozené dítě žalobu na náhradu škody na zdraví jak proti jedenáctiletému chlapci, tak proti dětskému domovu.


Před soudy vyšlo na základě znaleckého posudku najevo, že rozumová i mravní vyspělost jedenáctiletého chlapce byla sice podstatně snížena, avšak byla zachována potud, aby věděl, že ostatním lidem nemá ubližovat a byl schopen své jednání usměrnit. Soudy dospěly tedy k závěru, že za své jednání je chlapec z dětského domova odpovědný a je povinen nahradit zraněnému dítěti škodu na zdraví. To, že se jednalo o běžnou potyčku dětí daného věku s mimořádně závažným následkem, který žalovaný chlapec zřejmě nechtěl způsobit, bylo podle soudů nerelevantní.


Pro poškozené dítě však bylo důležité, zda spolu s jedenáctiletým chlapcem odpovídá za škodu i dětský domov. Proč? Dětské domovy mají tradičně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, a proto by byli schopni vysouzené peníze poškozenému dítěti ihned po pravomocném rozsudku z pojistky vyplatit. U chlapce z dětského domova, který vlastní pojištění odpovědnosti typicky nemá, nemá ani žádný majetek ani příjmy, je však pravděpodobnost, že peníze zraněnému dítěti vyplatí, velmi nízká.


Soudy tedy dále posuzovaly to, jestli spolu s chlapcem nese odpovědnost i dětský domov, a to proto, že nad chlapcem zanedbal dohled. Nejvyšší soud nakonec uzavřel, že dětský domov v tomto případě za škodu způsobenou devítiletému dítěti neodpovídá.

Vycházel přitom ze staršího nálezu Ústavního soudu, když konstatoval, že „náležitý dohled nelze považovat za normálních okolností za dohled, který by byl vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně („na každém kroku“), neboť takto intenzivní dohled by vedl ke značné ztrátě svobody dětí a jejich radosti ze života.“ Dále uvedl, že cílem nejen rodičů, ale i dětských domovů, je učit děti samostatnosti a odpovědnosti, což by bylo prakticky nemožné v případě, kdy by se vychovatelé nesměli od dítěte ani hnout. Nejvyšší soud dále upozornil na to, že dětský domov je ze zákona povinen umožnit svým svěřencům samostatnou vycházku bez doprovodu vychovatele a chování chlapce před předmětnou událostí nevybočovalo z běžného chování jedenáctiletého chlapce, tudíž u něj nebyl dán důvod zvýšeného dohledu. Dětský domov tedy neporušil povinnost dohledu a za škodu neodpovídá ani částečně.


Došly by soudy ke stejným závěrům, kdyby se totéž stalo u škol? Například kdyby žák na výletě při rozchodu zranil kolemjdoucího? Je to možné. Nicméně postačilo by v nastíněném příběhu změnit jen maličkost a dětský domov, potažmo škola, už by odpovědnost mohla nést společně s útočníkem nebo i sama.


Pokud došlo ve Vaší instituci ke škodě na zdraví a váháte, jak v těchto situacích postupovat, rádi Vám poradíme.